Jsem tu zpátky s naším vánočním speciálem. Už jsme zmínili české Vánoce, ale co ty slovenské?

Po 25. listopadu, tedy svátku sv. Kateřiny, byly zakázané svatby a nesmělo se tancovat.

Na svátek sv. Lucie (13. prosince) se dívky zahalovaly do bílých plachet a kontrolovaly, zda v každém stavení visí na zdi kříž.

24. prosince se zdobil stromeček a kolem dveří potíraných česnekem, cibulí, křenem či šípky se zapichovaly větvičky. Tento den byl stejně jako u nás postní - mohli jste uvidět nejen zlaté prasátko, ale i  koníka či vůz.

Stůl k večeru nabízel alespoň 9 jídel - nesměl na něm zpravidla chybět chléb, česnek, oblátky (kulaté či oválné oplatky s církevními symboly pečené kněžími a roznášené do rodin) s medem symbolizující spokojenost a radost, kapustnica (zelňačka) nebo luštěninová polévka, ryba, opekance (malé buchtičky z chlebového těsta), různé druhy koláčů (na východě se pekl kračún - obdoba naší vánočky, pro střední Slovensko byl typický štědrák - kynutý koláč prokládaný ořechovou, tvarohovou, makovou a povidlovou náplní) a jablka. Každý člen rodiny se musel obléknout do nových šatů. Na stole musely být vyloženy všechny chody, talíře se mohly odnášet až na Boží hod. Pod ubrus na štědrovečerní stůl se dávaly mince, které pod ním zůstaly po celé svátky, aby se v domě nedržela bída. Po jídle se obcházeli sousedé a vinšovalo se jim vše nejlepší do nového roka.

Znáte ještě nějaký jiný zajímavý slovenský zvyk? Podělte se o něj s námi v komentářích.

Vaše Aenan